Psychoterapie

1) Systemická terapie je jedním ze směrů odborné psychoterapie, vstoupila na světovou scénu v návaznosti na rozvoj rodinné terapie v 80. letech minulého století, u nás jen s desetiletým zpožděním a záhy se stala dalším významným směrem psychoterapie u nás i ve světě.

Ve srovnání s ostatními směry psychoterapie znamená systemická terapie nejrozhodnější odklon od pojetí terapeuta jako experta a klienta jako objektu jeho péče, a to k jejich pojetí jako rovnocenných partnerů ve spolupráci. A dále k terapeutickému využívání toho, jakým způsobem klient o svých potížích mluví. Cílem zde ale není „číst mezi řádky“ o příčinách potíží, ale co nejdříve dopomoci jedinci (páru rodině), aby i v té oblasti života, která ho nyní trápí, dokázal najít a využívat vlastní zdroje, kterými disponuje.
Princip této terapeutické práce vyjádřil Ludewig, přední systemický terapeut, v dilematu pomáhajícího: „Jednej užitečně, aniž dopředu víš, co se ukáže jako užitečné!“ Pokusíme se to osvětlit níže.

Terapeut je v systemické terapii spíše průvodcem klienta, který vylaďuje svoje působení na klienta podle jeho situace a jeho aktuálních možností. Nepřichází s nabídkami hotových řešení, naopak dává prostor tomu, aby v rozhovoru klient sám mohl postupně pro sebe najít takové řešení, které bude dobré právě pro něho (takového, jaký je) a pro jeho situaci. Když to takto napíšeme, může se někomu zdát, že klient musí na vše přijít sám a terapeut mu nic podstatného nedodává. Klient má své trápení, často sám vyzkoušel řadu způsobů, jak si pomoci, vyhledal řadu odborníků a zůstává bezmocný. Anebo se s ním děje něco, čemu nerozumí a z čeho se sám nemůže dostat ven. Není divu, že od terapie očekává, že mu někdo jednoduše pomůže!